Naprosto zjevná (nejen) svalová dysbalance
Důležité je v první řadě to, jak se má správně cvičit. Prošla jsem spoustu kurzů, tělocvičen a posiloven a viděla jsem dva různé extrémy. Kromě těch lidí, kteří vědí základní důležité informace o svém těle a berou sport zodpovědně a považují ho za určitý životní styl, se na těchto místech vyskytují i takoví jedinci, kteří ale vůbec nic nevědí o tom, jak na to.
Prvním extrémem je skupina převážně žen (ale najdou se zde i někteří muži), která chodí to těchto míst úplně za jiným účelem. A to je účel společenský. Tito lidé většinou nechodí sami, ale minimálně po dvou, v šatně stráví téměř půl hodiny, přičemž si tam vesele klábosí. A na cvičební plochu dorazí v takovém úboru, který se hodí spíše na přehlídkové molo než na cvičení (nehledě na to, že ženy se často ani neodlíčí a nesundají si šperky). Během cvičení se ani nezapotí (to by pak přeci měli zplihlé vlasy?!) a celý tréninkový čas stráví tlacháním. Ano, po cvičení pak mají velmi dobrý pocit – byli přeci udělat něco pro své tělo. Absolutně se nezajímají o svou tepovou frekvenci nebo jak správně zvednout to či ono nebo udělat určitý pohyb.
Druhý extrém potkávám především v posilovnách a týká se ve velké většině mužů. Ti pro enormní snahu docílit krásných a pevných svalů totálně zapomínají na to, že se před cvičením nejprve musí zahřát (stačí jen pouhých pár minut!) a co je důležité – musí se protáhnout. U těchto typů lidí dochází sice k tomu, že mají svaly obzvláště nafouklé (převážně jim jde o bicepsy a deltové svaly), ale vlivem nedostatku strečinku mají svaly natolik zkrácené, že jediný pohled na ně vás utvrdí v tom, že tady něco není v pořádku. Hrají si na zapálené sportovce, pijí jen osvědčené drahé drinky a dokážou si hodiny povídat o tom, jak zvedli několik desítek kilo. Ale realita? Nemají vůbec ponětí o tom, že se svaly dělí na fázické a posturální, a už vůbec ne o tom, že posturální svaly bychom měli pravidelně protahovat, protože hrozí jejich zkrácení.
Problém je v tom, že obě skupiny lidí v podstatě vyhazují peníze za to, co jim nenese žádné ovoce a už vůbec ne zdraví. Ani se neobtěžují zeptat se odborníků, kteří jsou s nimi většinou v jedné místnosti. Ano, můžeme říct, že mají aspoň snahu oproti těm, kteří pro své tělo nic nedělají. V tom případě ale, pokud mám zájem se svým tělem něco udělat, musím to brát zodpovědně a se vším všudy.
Diana Dürichová
Zapomenutá bosá chůze
Kdy naposledy jste se šli projít naboso? Vnímat ranní rosu, kdy se vám vláha vpíjí do chodidel. Cítit pod svýma nohama život, který vás lechtá a dráždí.
Diana Dürichová
Honba za pokladem
Start máme všichni stejný. Narodíme se do života čistí a bez zbytečností. Záleží mnohdy nejen na rychlosti našeho startu, ale zvláště na dovednostech a především štěstí, abychom dospěli tam, kam chceme.
Diana Dürichová
Sběr trofejí
Celý život sbíráme trofeje. Jsme tak naučeni.Trofeje nám připomínají, jak jsme úspěšní. Co vše jsme v životě zvládli, s jakými situacemi jsme si poradili. Trofeje nám udávají směr.
Diana Dürichová
Ženy jsou lepšími řidiči nežli muži
Často slýchávám posměšnou poznámku: „No jo, ženská za volantem.“ Myšleno je to samozřejmě vždy tak, že daná řidička je, slušně řečeno, nešikovná. Jen sporadicky se setkávám s tím, že by se takto nadávalo na muže. Nelze paušalizovat, ovšem mám dojem, že ženy jsou častokrát lepšími řidiči nežli muži.
Diana Dürichová
Nestěžujme si!
Stěžujeme si na bydlení, na rodinu, na práci, na málo peněz. Stěžováním si většinou ulevíme. Není nadto si hezky zanadávat, že? Ovšem pokud se z nás stanou tzv. chorobní stěžovatelé, už to zavání sebelítostí a ne všem je tato pozice příjemná. Jak se říká, nic se nemá přehánět.
Diana Dürichová
Návštěva pedikúry vždy zvedne náladu
Jednoho dne jsem si řekla: „Měla bych o sebe více pečovat.“A tak jsem se rozhodla, že se objednám na pedikúru. Jenže otázkou je - komu svěřím svoje nohy? Nohy jsou pro mě dost intimní částí těla a jen tak je někomu neukazuju (myslím tím – zblízka neukazuju!) Nedej bože, že by mi na ně někdo cizí měl sahat a ještě k tomu používat ostré nástroje!
Diana Dürichová
Jízda po eskalátoru
Jízda po eskalátoru je mnohdy velmi přínosná. Během jízdy se totiž dozvím spoustu zajímavých informací, zasportuju si a pokud někomu chybí osobní kontakt, tak není nic jednoduššího, než naskočit na eskalátor.
Diana Dürichová
Doba drahých mobilů
Pamatuju si svůj první mobilní telefon. Byl velký, těžký a s dlouhou anténou. Ale mně se líbil. Sice se mi nevešel do kapsy u kalhot a v bundě mi táhl kapsu k zemi, ale co. I tak jsem ho měla ráda.
Diana Dürichová
Je Silvestr opravdu tak důležitý?
Tak jako každý rok, lámu si hlavu i nyní, co se Silvestrovskou nocí a jak vkročit do nového roku tak, abych nelezla po čtyřech nebo nebyla otrávená. A tak jako každý rok, budu asi i letošní Silvestr bojkotovat, budu prostě a jednoduše sedět doma a půjdu si na truc lehnout v deset večer.
Diana Dürichová
Autem napříč životem
Auto je velmi oblíbeným dopravním prostředkem a někteří v něm stráví mnoho hodin při cestování do práce a z práce, na dovolenou nebo jen tak na výlety. Cestu autem můžeme přirovnat k cestě životem. Při každém nástupu do auta se začíná odvíjet příběh, který lze částečně ovlivnit.
Diana Dürichová
Nemoc jako projev psychické nerovnováhy?
Často se hovoří o tom, že spousta nemocí je tzv. psychosomatických. A ti nebojácní říkají, že všechny choroby můžeme do této škatulky zahrnout. Je tomu tak? Skutečně se stav mysli (míněno často podvědomí) projeví na našem lidském těle viditelnými i neviditelnými změnami?
Diana Dürichová
Jak správně pečovat o svá chodidla?
Nohy nás nesou celým životem, jsou důležitou součástí našeho těla a péče o ně by pro nás měla být samozřejmostí. Přesto na ně spousta lidí zapomíná a teprve až se objeví prvotní bolest, uvědomíme si, že je potřeba věnovat jim alespoň pár minut týdně. Není to nic složitého, nezabere to ani tolik času, ale přesto v této uspěchané době často odkládáme péči o své tělo a necháváme ji až na posledním místě.
Diana Dürichová
Díkybohu, máme na výběr
Říkám si:„Je tohle možný?“ Sedím v čekárně u doktora. Je plná postarších lidí, kteří si evidentně myslí, že mají u doktora přednost a že já přeci počkám. Ale já nechci čekat! V krku mi vyrostly mandle do takových rozměrů, že nemůžu ani polykat. Bolí mě hlava. Myslím, že mám horečku.
Diana Dürichová
Že by vázla komunikace?
V dnešní době smsek a internetu si už málokdo z mladší generace dokáže představit, že by vedl dlouhé rozhovory po pevné lince nebo nedej Bože při osobním kontaktu. Čím dál tím méně lidí se dokáže podívat druhému do očí a vést s ním srozumitelnou a k cíli vedoucí diskuzi. Přitom je to tak jednoduché!