12. ledna 2014
Doba drahých mobilů
Pamatuju si svůj první mobilní telefon. Byl velký, těžký a s dlouhou anténou. Ale mně se líbil. Sice se mi nevešel do kapsy u kalhot a v bundě mi táhl kapsu k zemi, ale co. I tak jsem ho měla ráda.
Byl nerozbitný, přestože mi několikrát upadl na zem a součástky se rozlítly na všechny strany, vždycky jsem ho dokázala dát dohromady. Jednou nebo dvakrát jsem ho i nedopatřením utopila – vždy jsem ho ale zase rozdýchala. Prostě vydržel, což se o dnešních mobilech příliš říct nedá.
Velikost byla tehdy velmi důležitá. Kdo měl menší mobil, byl IN. Jak se technologie vyvíjela, vznikaly lepší a lepší mobily se spoustou funkcí a jednoduchých her. Pak se něco zlomilo, hry už nebyly tak důležité, začínalo být důležitější připojení na internet a možnost MMS. A trend se změnil – tentokrát čím větší telefon, tím líp. Ten, kdo má větší displej a placatější mobil, ten je prostě nejlepší. A já se v tom už začínám ztrácet.
Jojo, tlačítkový telefon – tomu už odzvonilo. Když jsem si ho chtěla nedávno koupit, s lítostí jsem zjistila, že na dnešním trhu takový telefon zkrátka nenajdu. Dotykové telefony vládnou světu a s jejich možnostmi a aplikacemi stoupá i jejich cena. Koupit si telefon za 4000,-? Když mi většinou nevydrží ani rok s mým způsobem zacházení? No to si ještě musím rozmyslet.
Většinou nerozumím ani některým funkcím. Kdo využívá celou kapacitu svého telefonu? Nejčastěji píšu sms a volám, ale na to by mi přeci stačil jednoduchý a levný mobil. Když si někdo koupí drahý telefon, znamená to, že se orientuje i v jeho funkcích a plně je využívá?
Internet, navigaci, kalendář, kalkulačku, foťák, přehrávač hudby, záznamník, hlasové vyhledávání, email a další.
Není spíše koupě takového telefonu symbolem bohatství a snahy o sociální zařazení? Není to tak, že pokud nemám takový telefon, vlastně neexistuju?
Jistojistě jsou dnešní mobilní telefony spíše takovými malými osobními počítači, můžeme se kdykoli a kdekoli připojit na internet a často nám velmi zjednoduší náš život. Kdybych vytasila můj starý telefon na veřejnosti - jak byste se tvářili? Ten krásný tlustý telefon, který se nevejde ani do dlaně a který zná jen 10 vyzváněcích tónů. Trocha nostalgie v našem vyšperkovaném světě není na škodu.
Diana Dürichová
Zapomenutá bosá chůze
Kdy naposledy jste se šli projít naboso? Vnímat ranní rosu, kdy se vám vláha vpíjí do chodidel. Cítit pod svýma nohama život, který vás lechtá a dráždí.
29.6.2015 v 12:59
| Karma: 8,12
| Přečteno: 274x
| Ostatní
Diana Dürichová
Honba za pokladem
Start máme všichni stejný. Narodíme se do života čistí a bez zbytečností. Záleží mnohdy nejen na rychlosti našeho startu, ale zvláště na dovednostech a především štěstí, abychom dospěli tam, kam chceme.
22.6.2015 v 11:03
| Karma: 8,01
| Přečteno: 248x
| Ostatní
Diana Dürichová
Sběr trofejí
Celý život sbíráme trofeje. Jsme tak naučeni.Trofeje nám připomínají, jak jsme úspěšní. Co vše jsme v životě zvládli, s jakými situacemi jsme si poradili. Trofeje nám udávají směr.
2.3.2015 v 14:07
| Karma: 5,62
| Přečteno: 164x
| Ostatní
Diana Dürichová
Ženy jsou lepšími řidiči nežli muži
Často slýchávám posměšnou poznámku: „No jo, ženská za volantem.“ Myšleno je to samozřejmě vždy tak, že daná řidička je, slušně řečeno, nešikovná. Jen sporadicky se setkávám s tím, že by se takto nadávalo na muže. Nelze paušalizovat, ovšem mám dojem, že ženy jsou častokrát lepšími řidiči nežli muži.
8.2.2015 v 14:56
| Karma: 7,82
| Přečteno: 458x
| Ostatní
Diana Dürichová
Nestěžujme si!
Stěžujeme si na bydlení, na rodinu, na práci, na málo peněz. Stěžováním si většinou ulevíme. Není nadto si hezky zanadávat, že? Ovšem pokud se z nás stanou tzv. chorobní stěžovatelé, už to zavání sebelítostí a ne všem je tato pozice příjemná. Jak se říká, nic se nemá přehánět.
Diana Dürichová
Návštěva pedikúry vždy zvedne náladu
Jednoho dne jsem si řekla: „Měla bych o sebe více pečovat.“A tak jsem se rozhodla, že se objednám na pedikúru. Jenže otázkou je - komu svěřím svoje nohy? Nohy jsou pro mě dost intimní částí těla a jen tak je někomu neukazuju (myslím tím – zblízka neukazuju!) Nedej bože, že by mi na ně někdo cizí měl sahat a ještě k tomu používat ostré nástroje!
Diana Dürichová
Jízda po eskalátoru
Jízda po eskalátoru je mnohdy velmi přínosná. Během jízdy se totiž dozvím spoustu zajímavých informací, zasportuju si a pokud někomu chybí osobní kontakt, tak není nic jednoduššího, než naskočit na eskalátor.
Diana Dürichová
Je Silvestr opravdu tak důležitý?
Tak jako každý rok, lámu si hlavu i nyní, co se Silvestrovskou nocí a jak vkročit do nového roku tak, abych nelezla po čtyřech nebo nebyla otrávená. A tak jako každý rok, budu asi i letošní Silvestr bojkotovat, budu prostě a jednoduše sedět doma a půjdu si na truc lehnout v deset večer.
Diana Dürichová
Autem napříč životem
Auto je velmi oblíbeným dopravním prostředkem a někteří v něm stráví mnoho hodin při cestování do práce a z práce, na dovolenou nebo jen tak na výlety. Cestu autem můžeme přirovnat k cestě životem. Při každém nástupu do auta se začíná odvíjet příběh, který lze částečně ovlivnit.
Diana Dürichová
Nemoc jako projev psychické nerovnováhy?
Často se hovoří o tom, že spousta nemocí je tzv. psychosomatických. A ti nebojácní říkají, že všechny choroby můžeme do této škatulky zahrnout. Je tomu tak? Skutečně se stav mysli (míněno často podvědomí) projeví na našem lidském těle viditelnými i neviditelnými změnami?
Diana Dürichová
Jak správně pečovat o svá chodidla?
Nohy nás nesou celým životem, jsou důležitou součástí našeho těla a péče o ně by pro nás měla být samozřejmostí. Přesto na ně spousta lidí zapomíná a teprve až se objeví prvotní bolest, uvědomíme si, že je potřeba věnovat jim alespoň pár minut týdně. Není to nic složitého, nezabere to ani tolik času, ale přesto v této uspěchané době často odkládáme péči o své tělo a necháváme ji až na posledním místě.
Diana Dürichová
Naprosto zjevná (nejen) svalová dysbalance
„Sportem ku zdraví!“ je heslo, které slyšel jistě každý z nás. Už od dětství se učíme hrát hry a v průběhu školních let je nám neustále opakováno, jak zdravý a potřebný je sport. Člověk se snaží pohybovat a ví, že pokud jen lenoší, není to pro jeho organismus správné. Máme to prostě zaryto v hlavě, to heslo, které budou slýchávat i naše děti. Ale co druhá stránka věci? „Sportem ku zdraví – aneb k trvalé invaliditě!“ I na tomto dodatku je trocha pravdy.
Diana Dürichová
Díkybohu, máme na výběr
Říkám si:„Je tohle možný?“ Sedím v čekárně u doktora. Je plná postarších lidí, kteří si evidentně myslí, že mají u doktora přednost a že já přeci počkám. Ale já nechci čekat! V krku mi vyrostly mandle do takových rozměrů, že nemůžu ani polykat. Bolí mě hlava. Myslím, že mám horečku.
Diana Dürichová
Že by vázla komunikace?
V dnešní době smsek a internetu si už málokdo z mladší generace dokáže představit, že by vedl dlouhé rozhovory po pevné lince nebo nedej Bože při osobním kontaktu. Čím dál tím méně lidí se dokáže podívat druhému do očí a vést s ním srozumitelnou a k cíli vedoucí diskuzi. Přitom je to tak jednoduché!
