Důležité je v první řadě to, jak se má správně cvičit. Prošla jsem spoustu kurzů, tělocvičen a posiloven a viděla jsem dva různé extrémy. Kromě těch lidí, kteří vědí základní důležité informace o svém těle a berou sport zodpovědně a považují ho za určitý životní styl, se na těchto místech vyskytují i takoví jedinci, kteří ale vůbec nic nevědí o tom, jak na to.
Prvním extrémem je skupina převážně žen (ale najdou se zde i někteří muži), která chodí to těchto míst úplně za jiným účelem. A to je účel společenský. Tito lidé většinou nechodí sami, ale minimálně po dvou, v šatně stráví téměř půl hodiny, přičemž si tam vesele klábosí. A na cvičební plochu dorazí v takovém úboru, který se hodí spíše na přehlídkové molo než na cvičení (nehledě na to, že ženy se často ani neodlíčí a nesundají si šperky). Během cvičení se ani nezapotí (to by pak přeci měli zplihlé vlasy?!) a celý tréninkový čas stráví tlacháním. Ano, po cvičení pak mají velmi dobrý pocit – byli přeci udělat něco pro své tělo. Absolutně se nezajímají o svou tepovou frekvenci nebo jak správně zvednout to či ono nebo udělat určitý pohyb.
Druhý extrém potkávám především v posilovnách a týká se ve velké většině mužů. Ti pro enormní snahu docílit krásných a pevných svalů totálně zapomínají na to, že se před cvičením nejprve musí zahřát (stačí jen pouhých pár minut!) a co je důležité – musí se protáhnout. U těchto typů lidí dochází sice k tomu, že mají svaly obzvláště nafouklé (převážně jim jde o bicepsy a deltové svaly), ale vlivem nedostatku strečinku mají svaly natolik zkrácené, že jediný pohled na ně vás utvrdí v tom, že tady něco není v pořádku. Hrají si na zapálené sportovce, pijí jen osvědčené drahé drinky a dokážou si hodiny povídat o tom, jak zvedli několik desítek kilo. Ale realita? Nemají vůbec ponětí o tom, že se svaly dělí na fázické a posturální, a už vůbec ne o tom, že posturální svaly bychom měli pravidelně protahovat, protože hrozí jejich zkrácení.
Problém je v tom, že obě skupiny lidí v podstatě vyhazují peníze za to, co jim nenese žádné ovoce a už vůbec ne zdraví. Ani se neobtěžují zeptat se odborníků, kteří jsou s nimi většinou v jedné místnosti. Ano, můžeme říct, že mají aspoň snahu oproti těm, kteří pro své tělo nic nedělají. V tom případě ale, pokud mám zájem se svým tělem něco udělat, musím to brát zodpovědně a se vším všudy.
